"Metadroby se na Ašsku vyskytují v různých prapodivných formách, některé se podobají svorům, jiné kvarcitům a často jsou cosi mezi tím... jakoby nevěděly, čí jsou :-)!"
KUCHAŘKA PRO ZAČÁTEČNÍKY:
"xxx."
CO JE METADROBA?
Metadroby jsou metamorfované (přeměněné) horniny patřící do tzv. "krystalických břidlic" (parametamorfitů) (8), jež vznikly za středních metamorfních podmínek přeměnou sedimentárních hornin - drob a drobových pískovců (5),(6); na Ašsku se jedná o drobnozrnnou horninu se složením biotit + chlorit + muskovit (+- živce +- křemen?), jejíž vzhled (i detailní složení) se liší podle místa výskytu. Menší výskyty petrograficky přechází do okolních hornin (polohy ve svorech sv. od Aše a mezi Aší a Krásnou), větší výskyt (pruh Kamenná-Podhradí) je omezen ke svorům petrograficky (10), ke kvarcitům tektonicky (předpokládají se zlomy).
VYUŽITÍ:
Metadroby byly místně lámány v menších lomech k získání plochých kamenů, vhodných pro stavbu zdí domů, podezdívek či opěrných zdí. Zde prezentovaný lůmek byl pravděpodobně založen po vyhoření místní části Aše ("Niclasberg") v roce 1814 (9). Hornina je místy různě hluboce zvětralá a rozpadá se v ploché kameny - "placáky".
PŮVOD JMÉNA:
pracovní text
droba (litický pískovec, greywacke) nedokonale tříděný pískovec s jemnozrnnou jílovito-prachovou, matrix a směsí minerálů (živce) i horninových úlomků (zpravidla metamorfitů, bazických, vyvřelin apod.). Výskyt v ČR proterozoikum barrandienu, moravsko-slezský spodní karbon (kulm). Termín převzal G. S. O. Lazius (1789) podle starého hornického výrazu z Harzu. zdroj
Slovo droba je odvozeno od drobných úlomků, které tvoří horninu. Německý termín grauwacke použil poprvé G. S. O. Lazius v roce 1789 podle starého hornického výrazu z pohoří Harz. zdroj
BYLO - NEBYLO (... SPÍŠ ALE BYLO, NEŽ NEBYLO):
xxx
JAK METADROBA VYPADÁ?
xxx
... detail granolepidoblastické rekrystalizační struktury... (lom "nad Kellerem"; foto a sběr ZN, 13. 3. 2024)
... hornina je místy masivní, plochy foliace jsou méně zřetelné (slídy nejsou koncentrovány pouze na plochách foliace, které jsou "zvrásněné ve větších vlnkách", než u svorů); pod lupou (16-60 x) je patrný tmavý biotit (hojný) a nazelenalý chlorit (hojný); zrna křemene (bez zřetelného krystalového omezení) a zřejmě (v podřízeném množství) živec a muskovit (lom "nad Kellerem"; foto a sběr ZN, 13. 3. 2024)
xxx
METADROBA V GEOLOGICKÝCH MAPÁCH...
xxx.
... starý lom v metadrobách vlevo při cestě od "Kellera" na Hainberg, geologická mapa 1 : 50 000, metadroby jsou vyznačeny šrafou a ohraničeny modře...
... přechod mezi metadrobami (symbol 1432) a okolím, které tvoří svory (většinou kvarcitické, 1434) je pozvolný a neostrý; jde o tzv. "přechod petrografický", který je v mapách vyznačen tečkovanou čarou; nelze tedy stanovit přesné místo tvořící hranici mezi odlišnými horninami, tyto do sebe totiž různě přecházejí a tvoří makroskopicky obtížně rozlišitelné varianty (u původních hornin se jednalo o přechod "litologický" (4))...
NAVŽDY ZMIZELÁ KRAJINA AŠSKA A ZAPOMENUTÁ HISTORIE STARÝCH LOMŮ...
... lom je zčásti zasutý a v době bujné vegetace si ho možná ani nevšimnete... (foto ZN, 13. 3. 2024)...
... nejvyšší (severní) stěna lomu s patrným zvětráváním horniny v ploché kameny vhodné ke stavbě...
... pěkná "kamenná řada z "placáků" pocházejících z lomu je umístěna podél staré cesty od "Kellera" na Hainberg (levá strana cesty při chůzi do kopce); proč byla kamenná řada vztyčena? - cesta mohla být v minulosti širší a kameny jí ohraničovaly, nebo tvořily hranici pozemku... (lze dovodit, že vzrostlé buky vlevo existovaly již dávno - před usazením kamenů), náletový porost vpravo je velmi mladý a v létě znemožňuje řadu zřetelně vyfotit)... (foto ZN, 13. 3. 2024)
pozn.:
KDE METADROBU NAJDEME?
S metadrobami se setkáme na několika místech, kde tvoří omezená tělesa ve svorech. V půdorysu geologické mapy se jeví jako protáhlé "čočky" mezi Aší, Dolními Pasekami a Podhradím. Metadroby najdeme za Krásnou a Podhradím kde se prezentují jako a pruh (JZ-SV směru), táhnoucí se od bývalých Nových domů (Neuhausen), přes Kamennou nad Podhradí. Zde tvoří mocnou polohu mezi svory a kvarcity/kvarcitickými fylity.
... starý, vegetací zarostlý místní lom v metadrobách, vlevo při cestě od "Kellera" na Hainberg, ortofoto, poloha lomu vyznačena šipkou...
... lom je částečně zasutý (navážky ?), odkrytá je nevysoká lomená severní stěna; lom měl pravděpodobně dvě malé etáže (?) a je zřejmě nejbližší k Miklulášskému vrchu (resp. Aše (3)); na obrázku je znázorněn povrch terénu (výšková chyba kolem 0,3 m) - DMR 5G (1); poloha lomu je vyznačena šipkou, hranice mezi metadrobami a svory modře; kolem cesty vzhůru jsou vlevo (pod vzrostlými buky) vztyčeny ploché kameny pocházející z lomu (vyznačeno žlutě), tvoří malou kamennou řadu (2)...
LEGENDA A POZNÁMKY, ODKAZY NA STUDIJNÍ MATERIÁLY:
(1) DMR 5G=ZABAGED® - Výškopis - DMR 5G. Digitální model reliéfu České republiky 5. generace v S-JTSK, Bpv
(2) "kamenné řady" = obvykle v přímce seřazené kameny s nejasným původem vzniku a nejasného účelu (např. "Kounovské řady"); naše mini kamenná řada má jistě původ v lidských rukách, nevíme však kdy a kdo kameny do země - v kamennou řadu - usadil :-), takže tajemství čekající na rozluštění :-)...
(3) těžba zde mohla probíhat po vyhoření Aše (9), resp. i dříve = po vysbírání vhodného stavebního materiálu, volně dostupného na povrchu terénu; z jaké vzdálenosti od města se kámen dopravoval není jasné, mohl být sbírán i v okolí vrchu Háj na odvalech starých dobývek - můj osobní názor, rozhodně zde nebyl za účelem získání kamene těžen (!), po důlní činnosti, která pravděpodobně probíhala na žilách či čočkách byl na odvalech k dispozici drobný kámen, nepříliš vhodný pro stavbu zdí; o formátu kamene si lze udělat představu z materiálu použitého ve staré štětové cestě (od Jahnova pomníku na Hainberg)
(4) "litologický" = je termín používaný v sedimentologii; původní sedimentární horniny (ze kterých metadroby vznikly - klasické droby) a zrovna tak horniny okolní, tj. svory (vzniklé z jemných mořských sedimentů) se od sebe lišily velikostí a tvarem zrn... (text v revizi)
(5) droba = sedimentární hornina patřící do skupiny "pískovce", jejím charakteristickým znakem je nedostatek strukturní zralosti (vytřídění), v menší míře nedostatečná mineralogická zralost; přechodným typem je drobovitý pískovec; v průběhu diageneze se z cirkulujících roztoků ukládaly minerální složky tmelící jednotlivá zrna, a to především v dobře propustných, tj. vytříděných psamitických sedimentech; názvosloví pískovců je založeno na procentuálním zastoupení tří hlavních složek
J - jíl, silt a slídy (tj. základní hmota neboli matrix), K+S - křemen a zrna stabilních hornin, Ž+N - živce a úlomky nestabilních hornin (Geologická encyklopedie - on-line)
podrobnější klasifikace drob (zdroj: https://is.muni.cz/el/sci/jaro2011/G3021k/petrologie_sedimenty.pdf):
(6) (text v revizi)
"Pískovec
Psamitický zpevněný sediment, jehož klasifikace je založena na poměrném zastoupení třech složek horniny:
1. křemen a úlomky stabilních hornin (silicity, rohovce, kvarcity)
2. živce a úlomky nestabilních hornin (všechny ostatní horniny)
3. matrix zahrnující jílovité a prachovité částice včetně drobných slíd
Jako křemenný pískovec klasifikujeme všechny sedimenty, ve kterých jsou psamitické částice zastoupeny více jak 80 % a jejich složení odpovídá více než z 90 % křemeni nebo úlomkům stabilních hornin. Pokud je podíl psamitických zrn vyšší než 80 % a jejich složení tvoří do 25 % živce a úlomky nestabilních hornin, označujeme sediment jako arkózovitý pískovec. Pokud živce a úlomky nestabilních hornin nepřekročí 10 % objemu horniny a podíl matrix kolísá mezi 25 % až 75 %, horninu označíme jako drobovitý pískovec.
Barva pískovců závisí na jejich složení, nejčastěji je světle šedá, světle okrová, světle hnědá nebo červená. Textura bývá běžně lavicovitá nebo deskovitá, struktura psamitická s aleuritickou nebo pelitickou matrix. Tmel může být křemitý, karbonátový, železitý nebo sádrovcový."
Pískovce mohou vznikat v různých sedimentačních prostředích: fluviální, jezerní, mělkomořské i hlubokomořské nebo pouštní (eolické). Největší význam mají tělesa pískovců vzniklá v mělkých šelfových mořích, v ČR především v období křídy. Tvoří rozsáhlá deskovitá tělesa, v současné době silně zvětrávající s řadou typických morfostruktur jako jsou voštiny nebo železité inkrustace. Pískovce vzniklé v mořském prostředí velmi často obsahují glaukonit a používá se pro ně označení glaukonitové pískovce. Křemenné pískovce s vysokým podílem křemitého tmele mohou vést až ke vzniku kvarcitů.
(zdroj: https://atlas.horniny.sci.muni.cz/sedimentarni/piskovec.html - Autoři:Jindřich Štelcl, Václav Vávra, Ústav geologických věd, PřF MU, Brno)
(7) pro základní geologickou mapu v měřítku 1 : 50 000, bylo realizováno mapování do map 1 : 25 000, kde jsou v podkladech rozlišeny:
wmb=dvojslídný "drobový" svor
wm=jemně slídnatý biotiticko-chloriticko-muskovitický, převážně "drobový" svor
následně pro mapy menšího měřítka sloučeny do parametamorfitu "metadroby" s označením
1432=metadroba drobnozrnná s minerálním složením - biotit, chlorit a muskovit
(8) "Pokud lze rozpoznat původní charakter horniny, dají se produkty metamorfózy tradičně rozdělit na dvě hrubé skupiny - ortometamorfity (pocházející z magmatických hornin) a parametamorfity (vzniklé z hornin původně sedimentárních, metasedimentární horniny)." viz Petrologie I, T. Gregorová, MUNI, jaro 2016, dostupné on-line na https://is.muni.cz/el/sci/jaro2016/G3021k/um/PETROLOGIE_I.pdf
(9) v roce 1814 vypukl v Aši obrovský požár, který postihl podstatnou část městyse včetně radnice a zámečku na Mikulášském vrchu; plamenům padlo za oběť 167 domů a 78 stodol (zdroj: https://www.muas.cz/historie-mesta/d-225721)
(10) petrografický přechod - jedna hornina postupně přechází ve druhou = přechod je neostrý, v geologických mapách vyznačen tečkovaně
geologické těleso a jeho hranice
Geologické těleso lze podle A.Grmely (1988) definovat jako část geologického prostoru, omezenou geologickou hranicí, uvnitř které zůstávají spojité přinejmenším ty vlastnosti, pomocí nichž byla hranice stanovena. Geologickou hranicí rozumíme jakoukoliv plochu, která má geologický smysl a kterou lze stanovit na základě jednoznačného postupu. Je to plocha, na níž dochází k přerušení spojitosti některých vlastností, jejichž soubor byl předem vymezen a definován. Rozeznáváme
geologické hranice disjunktivní, ostré a smluvní.
Disjunktivní hranici představuje plocha porušení celistvosti (přerušení souvislosti) prostoru; jde tedy obvykle o hranici zlomovou - tektonickou. Přechod přes tuto hranici může, ale nemusí být doprovázen výraznější změnou sledovaných vlastností.
Ostrá hranice je dána plochou, na níž dochází k výraznému přerušení spojitosti některých charakteristických znaků či vlastností (např. vrstevní plochy v komplexu petrograficky odlišných vrstev, plochy diskordace apod.). Disjunktivní i ostré hranice jsou v terénních podmínkách zpravidla dobře vizuálně sledovatelné.
Tam, kde nelze stanovit disjunktivní ani ostrou hranici, vymezujeme hranice smluvní, a to přirozeného či zcela umělého typu. Takovou hranici např. představuje plocha proložená všemi body, v nichž určitá vlastnost dosahuje hodnoty, na jejíž velikosti jsme se předem dohodli (např. mocnost, popelnatost, kovnatost apod.). Typickou umělou hranicí geologického tělesa může být jeho omezení, dané např. administrativní hranicí dobývacího prostoru. Mezi smluvní hranice náležejí i hranice
biostratigrafické, dané výskytem určitého faunistického, nebo floristického druhu, typického (vůdčího) pro danou vývojovou etapu.
S přihlédnutím k povaze vnějších hranic a přítomnosti dalších možných geologických hranic i uvnitř samostatných geologických těles můžeme hovořit o geologických tělesech disjunktivních, ostře ohraničených, jednoduchých, složitých, složených apod..
(zdroj: PETROLOGIE - Aleš Bajer, Jiří Matyášek, Klement Rejšek, Miloš Suk - Masarykova univerzita v Brně, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, dostupné on-line)
poznámka - místní lomy
- lomů mohlo být založeno více, pozvolnější svahy kolem Aše to dovolovaly; v dalším období mohly být samovolně zasuty či zavezeny (stavební sutí apod.)
- nejfrekventovanější zřejmě byly lomy co nejblíže městské zástavbě či jednotlivých staveb, lze tak usuzovat z dnešního stavu, kdy je spousta menších lomů na celkem odlehlých místech, ovšem vždy v blízkosti nějakých staveb (dnes jejich torza nebo místa kde stavby již zanikly a jsou známy z historických fotografií či záznamů)
- u staveb mimo zástavbu vsí a města byl kámen lámán v co nejbližší dopravní vzdálenosti konkrétní stavby (k zaniklým lomům lze v mapách vysledovat torza cest a cesty již dávno nepoužívané) a pokud to bylo možné, byl kámen lámán přímo na místě stavby (příkladem je materiál na stavbu Prechtlova mlýna, lámaný ve svahu za stavbou)
poznámka k historii Ašska
- do roku 1775 bylo Ašsko zcela autonomním nezávislým územím s řadou privilegií
poznámky k sedimentům:
http://geologie.vsb.cz/praktikageologie/KAPITOLY/3_SEDIMENTY/3_SEDIMENTY.htm
https://atlas.horniny.sci.muni.cz/sedimentarni/sedimenty_hlavni.html
http://geologie.vsb.cz/sedimentologie/Default.htm