Radioaktivní datování
Známe-li poločas rozpadu určitého radionuklidu, můžeme v principu použít takový rozpad jako hodiny pro měření časových intervalů. Rozpad nuklidu s velmi dlouhým poločasem rozpadu může sloužit pro měření stáří hornin, tedy doby, která uplynula od jejich vzniku. Měření hornin ze Země, Měsíce a také meteoritů dávají konsistentně maximální hodnotu stáří těchto těles zhruba 4,5 miliardy let.
Radionuklid draslíku 40K se například rozpadá na stabilní izotop vzácného plynu argonu 40Ar s poločasem rozpadu 1,25 miliardy let. Měřením poměru 40K a 40Ar v dané hornině je možno vypočítat její stáří. Ověřit výsledek lze pak užitím jiného dlouho žijícího nuklidu, například uranu 235U, který se po řadě mezistavů přemění na stabilní izotop olova 207Pb.
Pro měření kratších časových intervalů, zajímavých třeba z historických důvodů, je neocenitelný nástroj radiouhlíkové datování. Radionuklid 14C (s τ = 5 730 let) je s konstantní rychlostí produkován v horních vrstvách atmosféry při ostřelování atmosférického dusíku částicemi kosmického záření. Tento radiouhlík se mísí s uhlíkem normálně přítomným v atmosféře (jako CO2), takže se vyskytuje jeden atom 14C na každých 1013 atomů běžného stabilního 12C. Při biologických procesech, jako je fotosyntéza nebo dýchání, dochází k náhodné výměně atomů atmosférického uhlíku s atomy uhlíku v živých organismech, jako je brokolice, houby, tučňáci nebo lidé. Po jisté době je dosaženo rovnováhy, při které uhlíkové atomy každého žijícího organismu obsahují jistou malou část radioaktivního nuklidu 14C. Výměna uhlíkových atomů trvá, jen dokud je organismus naživu. Po smrti se výměna s atmosférou zastaví a radiouhlík uvězněný v organismu se z něj vytrácí s poločasem 5 730 let. Měřením obsahu radiouhlíku v jednotce hmotnosti organické látky lze určit dobu, která uplynula od smrti organismu. Dřevěné uhlí z dávných ohnišť, Kumránské svitky a mnoho dalších prehistorických artefaktů bylo datováno tímto způsobem.
zdroj: web - JADERNÁ FYZIKA, kapitola 43, str. 1142, upraveno
Radioaktivita
text v přípravě
Radon v přírodě
"Mapy radonového indexu (radonové mapy, původně označované jako mapy radonového rizika) orientačně naznačují průměrnou míru aktivity (výskytu) radonu v různých jednotkách geologického podloží. Geologické podloží je přitom nejvýznamnějším zdrojem výskytu radonu v objektech.
Mapy radonového indexu (radonové mapy) mají však pouze orientační charakter a neslouží pro stanovení radonového indexu či míry radonového rizika na konkrétních pozemcích či dokonce v konkrétních objektech! Tyto mapy byly například využity při rozmisťování detektorů pro měření radonu do objektů v rámci radonového programu.
Mapy radonového indexu, které jsou na této stránce odkazovány, vznikly přiřazením průměrné hodnoty radonového indexu různým geologickým jednotkám ve stávajících geologických mapách a to na základě statistického zpracování databáze provedených radonových měření, která obsahuje výsledky několika tisíc měření radonu z různých regionů a různých geologických jednotek."
zdroj textu: http://www.geologicke-mapy.cz/radon/okres-CZ0411/
komplexní radonová informace
Vesmít v podzemí - Radioaktivita
Radioaktivita očima Václava Cílka
Vesmír v podzemí - Bukov
Vesmír v podzemí - Hlubinné úložiště
Vesmír v podzemí - Richard
text v přípravě
Radiogenní teplo generované uvnitř Země - neutrina z nitra Země - geofyzika neutrin
"V nitru Země dochází k jaderným rozpadům uranu a thoria, jehož produktem jsou elektronová neutrina nazývaná geoneutrina. Odhady počtu geoneutrin se značně liší a jejich přesný počet není znám. Některé teorie dokonce hovoří o jakémsi přirozeném jaderném reaktoru v nitru Země."
(zdroj: Jde však o ničím nepodložené spekulace)
Spekulace se však proměňují a zkoumají, zda na nich není něco pravdy = jsou postaveny (a staví se) velké detektory neutrin v rámci relizace různých mezinárodních projektů a vzniká nová oblast geofyziky - "geofyzika neutrin"
(zdroj: https://www.mujrozhlas.cz/meteor/meteor-o-neutrinovem-obrazu-skrivanech-elektrickych-roztocich)
například: Ice Cube Neutrino Detector
poznámky:
neutrino (wikipedia - dostupné on-line
články na webu prof. Petra Kulhánka - Aldebaran:
"Chytáme neutrina" - dostupné on-line
"Novinky ze světa neutrin" - dostupné on-line
"Rodící se neutrinová geofyzika" - dostupné on-line
"Neutrinová komunikace" - dostupné on-line
geoneutrino (wikipedia - on-line)
V nitru Země vznikají neutrina v důsledku přirozeného radioaktivního rozpadu hornin.
... neutrina jsou nejlehčími ze známých subatomárních částic, postrádají elektromagnetické vlastnosti, "ignorují" gravitaci (resp. díky své malé hmotnosti jej gravitace ovlivňuje minimálně) a interagují pouze prostřednictvím slabé jaderné síly; hmota je pro neutrina prakticky průhledná a pohybují se tak rychlostí blízké rychlosti světla bez překážek
"Souhrnně geoneutrina nesou integrované informace o množství svých radioaktivních zdrojů uvnitř Země. Hlavním cílem nově vznikající oblasti geofyziky neutrin je získávání geologicky užitečných informací (např. množství jednotlivých prvků produkujících geoneutrina a jejich prostorové rozložení v nitru Země) z měření geoneutrin."
"Většina geoneutrin jsou elektronová antineutrina pocházející z β− rozpadové větve 40 K , 232 Th a 238 U . Společně tyto rozpadové řetězce tvoří více než 99 % současného radiogenního tepla generovaného uvnitř Země. Pouze geoneutrina z rozpadových řetězců 232 Th a 238 U jsou detekovatelná mechanismem inverzního beta rozpadu na volném protonu, protože mají energie nad odpovídající prahovou hodnotou (1,8 MeV)."
... v současné době (2025) je hotový neutrinový obraz naší galaxie a pracuje se na geoneutrinové mapě Země (je hotové "pozadí" a první výsledky by mohly být v letech 2030-35)
zajímavé odkazy:
Přírodní radioaktivita a problematika radonu
Radonové riziko
Státní úřad pro jadernou bezpečnost
Radioaktivita, radionuklidy, záření - Astro Nukl Fyzika
Spáva úložišť radioaktivních odpadů (YouTube)
SURAO (web)
X